28. října jsme si při výročí vzniku Československa připomněli i památku Dr. Vávro Šrobára, který je spojen se sídlem naší kanceláře; Při oslavách vzniku republiky došlo i k částečnému znovuotevření Národního muzea v Praze.

11.11.2018

Vážení čtenáři, je to dnes přesně 14 dnů, co jsme si připomněli 100 let od vzniku československého státu. Přesto má dnešní den, kdy koncipujeme tento článek, důležitou symboliku. 11. listopad (toho dne roku 1918 bylo totiž ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války) je totiž věnován památce válečných veteránů, a byli to právě legionáři na francouzské, italské či ruské frontě, kteří se nejvíce zasloužili o vznik Československa. Ano, stoleté oslavy založení našeho státu tak trochu logicky přehlušily výročí konce 1. světové války. V dnešní aktualitě se mj. zaměříme jednak na osobu Prof. MUDr. Vavro Šrobára, jednoho z tzv. „Mužů 28. října 1918“, a jednak i na další unikátní nemovitost, kterou naše dnešní pojednání začneme, a to Národní muzeum v Praze, které bylo pro širokou veřejnost částečně znovuotevřeno právě dne 28. října.

Jak jsme již uvedli v anotaci článku, dne 28. 10. 2018 došlo k částečnému znovuotevření Národního muzea v Praze. Provoz je sice veden v tzv. dočasném režimu, nicméně z tohoto důvodu je návštěva pro návštěvníky muzea do konce roku 2018 zdarma, kdy můžete navštívit např. česko-slovenskou/slovensko-českou výstavu, která mapuje dějiny společného státu Čechů a Slováků (více a zdroj na: https://www.nm.cz/) – o výstavách podrobněji viz níže.

Obrázek č. 1: Exteriér budovy Národního muzea v Praze po rekonstrukci

250px-Praha_Národní_muzeum_2

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_muzeum, vlastní zpracování, 2018

Na celkové zpřístupnění všech prostor si ale budeme muset ještě rok počkat. Stálé expozice budou otevírány postupně během následujících dvou let. Rekonstrukce se začala plánovat v roce 2006. Po zdlouhavých přípravách se veřejnosti muzeum uzavřelo v červenci 2011. Cílem bylo vylepšení technického stavu muzea a přeměna v moderní muzejní prostor, který návštěvníkům i díky uvolněným prostorám nabídne unikátní sbírkové předměty a nové výstavy. Rekonstruoval se interiér, fasáda a střecha. V den slavnostního znovuotevření, tj. tedy 28. října, se návštěvníkům symbolicky otevřela část Historické budovy, kde budou k vidění první výstavy. První z nich bude „Výstava 2x100“, která mapuje 200 let historie muzea a návštěvníci si budou moci prohlédnout 200 nejvýznamnějších předmětů spjatých s příběhem Národního muzea od jeho založení až po současnost. Druhá výstava pod názvem „Česko-slovenská/Slovensko-česká výstava“ se soustředí na soužití Čechů a Slováků ve společném státě. Zde se můžete těšit na 1 500 předmětů doplněných o audiovizuální dokumenty, které reflektují každodenní život 20. století i jeho osudové okamžiky. „Výstava je zajímavá nejenom tím, co je na ní všechno vidět, jako jsou unikátní dokumenty jako originál Mnichovské dohody nebo Pittsburské dohody, ale je specifická tím, že ji dělala společně obě Národní muzea,“ pyšnil se Lukeš (více a zdroj na: https://www.novinky.cz/domaci/487373-narodni-muzeum-se-docka-slavnostniho-znovuotevreni-k-vyroci-100-let-republiky.htm). Videomapping století na budově Národního muzea v Praze můžete sledovat na: https://zpravy.idnes.cz/narodni-muzeum-slavnostni-otevreni-historicka-budova-ceskoslovenska-vystava-19y-/domaci.aspx?c=A181027_122135_domaci_amu.

Obrázek č. 2: Interiér Národního muzea v Praze po rekonstrukci

DqghB8MXcAEaqUN

zdroj: https://zpravy.idnes.cz/narodni-muzeum-slavnostni-otevreni-historicka-budova-ceskoslovenska-vystava-19y-/domaci.aspx?c=A181027_122135_domaci_amu, vlastní zpracování, 2018

Národní muzeum je nejvýznamnější muzejní instituce v České republice. Bylo založeno v roce 1818 a je zaměřeno na více vědních a sbírkových oborů, jak přírodovědných (mineralogie, zoologie), tak historických (archeologie, numismatika atd.) a uměleckých. Své sbírky spravuje a vystavuje v řadě budov v Praze i jinde v tuzemsku. Národní muzeum sídlí v monumentální novorenesanční historické hlavní budově v horní části Václavského náměsti v Praze na Novém Městě. Od roku 2011 byla tato stavba uzavřena, neboť probíhala výše zmíněná celková rekonstrukce budovy. Zčásti byla budova opětovně otevřena 28. října 2018 ke 100. výročí vzniku Československa. Novorenesanční stavba, tvořící dominantu celého Václavského náměstí, byla postavena podle projektu architekta Josefa Schulze s centrálním prostorem panteonu. Architektonický projekt vyšel vítězně ze soutěže 27 účastníků proto, že kladl důraz zejména na monumentalitu, zčásti na úkor funkčnosti (dobová idea Muzeum jako chrám vědy a umění), a byl otevřen roku 1891. Výzdobu tvořili umělci generace Národního divadla, především sochaři Bohuslava Snirch,  Antonín Wagner a Antonín Popp a malíři Vojtěch Hynais, Václav Brožík či Julius Mařák v letech 1885–1901. Zajímavostí budovy je dvaasedmdesát jmen české historie vepsaných zlatým písmem do fasády pod okny. K úplnému obnovení jejího provozu má dojít v únoru 2019. Část expozic je také umístěna v sousední Nové budově (více a zdroj na: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_muzeum).

Obrázek č. 3: Nová budova Národního muzea v Praze, resp. budova bývalého Federálního shromáždění

NB NM_Frouz2

zdroj: https://www.nm.cz/, vlastní zpracování, 2018

Muzeum bylo založeno roku 1818 (tento rok si tedy připomínáme 200 let od jeho založení) pod názvem Vlastenské muzeum v Čechách, či (Vaterländisches Museum in Böhmen – pozn. das Vaterland = vlast), provoláním An die Vaterländichen Freunde der Wissenschaften (vlastenské přátele věd). U zrodu stáli zástupci tehdejší české akademické veřejnosti a především šlechty, přičemž faktickým zakladatelem byl hrabě Kašpar Maria ze Šternberka, paleontolog světového významu, jenž muzeu věnoval své rozsáhlé sbírky, které se staly základem sbírek Národního muzea. Byl to také Šternberský palác na pražských Hradčanech, kde byly v letech 1821 až 1847 první sbírky muzea uloženy. Mezi další osobnosti raného období muzea pak patřili např. rovněž František Palacký, či hrabě Jan Dětmar z Nostic, J. T. Lindacker, František Xaver Maxmilian Zippe (zakladatel české mineralogie), botanici Tadeáš Haenke a Karel Bořivoj Presl, bratr Jana Svatopluka Presla, Jan Evangelista Purkyně, či francouzský paleontolog Joachim Barrande, jenž Národní muzeum proslavil celosvětově, nebo matematik Bernard Bolzano. Mezi zakladateli a pokračovateli muzea byli také členové významného českého šlechtického rodu Kolowratů. Hrabě František Antonín II. se zasloužil o vznik Vlastenského muzea, odkázal mu knihovnu čítající 35 000 svazků knih a sbírku minerálů. Dále hrabě Jan Nepomuk Karel stál u zrodu a odkázal část svých sbírek a březnickou knihovnu s mnoha vzácnými prvotisky a iluminovanými rukopisy. Následně muzeum podporoval hrabě Josef Maria. Mezi další osobnosti patřili také cestovatelé Emil Holub, Vojta Náprstek, slavista Pavel Josef Šafařík, historik a právník Karel Jaromír Erben ad. Od roku 1848 nesla instituce název České muzeum, v období let 1854–1919 pak Museum Království českého, v letech 1919-1922 Zemské museum a od roku 1922 do 1939 Národní museum. V letech 1940-1945 se nazývalo Landesmuseum in Prag. Před postavením vlastní budovy muzea, nyní označované jako historická či hlavní, sídlilo muzeum provizorně ve Šternberském paláci na Hradčanech (1821–1846), a dále v Nostickém paláci (1846–1892) Na příkopě 858/20 na Novém Městě (v budově Živnostenské banky). S jeho činností souvisely také další instituce, především Matice česká, zaměřená na vydávání publikací v českém jazyce, Časopis Národního muzea nebo Archeologický sbor (více a zdroj na: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_muzeum).

Prof. MUDr. Vavro Šrobár, jeden z „Mužů 28. října“ a obyvatel vily ve Šrobárově ulici č. p. 2100/49 na pražských Vinohradech, která je dnes sídlem Společné realitní a advokátní kanceláře JURIS REAL, spol. s r. o.

Když 27. října 1918 vídeňská vláda vyjádřila ochotu jednat o mírových podmínkách prezidenta Wilsona, Pražané to pochopili jako kapitulaci monarchie. Vypukly živelné demonstrace, které 28. října 1918 vyvrcholily vyhlášením samostatnosti a v zemi převzal moc Národní výbor, reprezentovaný pěticí „Mužů 28. října“ - Čechy Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným, Antonínem Švehlou a právě Slovákem Vavrem Šrobárem (více a zdroj na: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1436443-prvni-republiku-vyhlasila-petice-muzu-28-rijna). Ano, dne 28. října 1918 došlo k vyhlášení samostatnosti, kdy se Slováci přidali dne 30. 10. Tzv. Martinskou deklarací, a to aniž by věděli o událostech v českých zemích dne 28. 10. 2018, pro úplnost (resp. formální správnost) ale dodejme, že: Prohlášení československé nezávislosti, zvané Washingtonská deklarace, bylo publikováno 18. října 1918 v Paříži prozatimní exilovou vládou v čele s Tomášem Garriguem Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Tento základní dokument československého zahraničního odboje, který byl odpovědí císaři Karlu I. a jeho snaze uchránit federalizaci územní celistvost Rakouska-Uherska, vedl k vyhlášení samostatného Československa. V den publikování deklarace byla na domě obývaném Masarykem poprvé slavnostně vztyčena československá vlajka. V návaznosti na historickou vlajku byla definována jako spojení dvou pruhů, bílého nad červeným. Současně s publikováním Washingtonské deklarace ministr Rakouska-Uherska Julius Andrássy zaslal prezidentovi USA nótu, ve které deklaruje ochotu jeho země přistoupit na mírové podmínky USA a souhlasí s uznáním práv Čechoslováků (více a zdroj na: https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1437515-washingtonska-deklarace-polozila-zaklady-csr).

Obrázek č.4: Prof. MUDr. Vavro Šrobár

Vavro_Šrobár

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vavro_%C5%A0rob%C3%A1r, vlastní zpracování, 2018

Obrázek č. 5: Mapa ČSR, která poukazuje na tradiční zemské zřízení (namísto krajského), a také dnes již neexistující či posunuté hranice s Rumunskem, Maďarskem a Polskem, resp. Německem.

800px-Czechoslovakia_IV_cs

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Czechoslovakia_IV_cs.png, vlastní zpracování, 2018

V listopadu pak Národní rada uherských Rusínů souhlasila s plánem na připojení Podkarpatské Rusi k ČSR (definitivně se tak stalo až 10. září 1919). Bohužel, i když bylo Československo formálně vítězem ve 2. světové válce, muselo toto nádherné území s osobitým rázem dne 29. června 1945 odstoupit Sovětskému svazu. Historici práva, resp. ústavní právníci (např. JUDr. Zimek) v této souvislosti po právu hovoří jako o tzv. druhém Mnichovu. Je s podivem, že nikdo z politicky exponovaných představitelů naší země si neprávem na Rusíny při letošních oslavách výročí vzniku republiky nevzpomněl. Snad to není současným politicko-orientovaným kurzem na Rusko. Přitom Rusíni nikdy neváhali položit životy za naši zemi v obou světových válkách!

Obrázek č. 6: Znak Podkarpatské Rusi

90px-CarpathianRutheniaCoA.svg

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatsk%C3%A1_Rus, vlastní zpracování, 2018

Prof. MUDr. Vavro Šrobár (1867 – 1950) byl lékař, publicista a přední meziválečný politik. V samostatném Československu zastával funkce poslance, senátora i ministra pro správu Slovenska, ministra unifikací, ministra školství a národní osvěty a ministra financí. V době Slovenského národního povstání v roce 1944 působil jako jeden ze dvou předsedů odbojového orgánu Slovenské národní rady. Šrobárovi bývá někdy neprávem vyčítaná především účast v tzv. „Druhé vládě Klementa Gottwalda“ (nebo jinak ve „Vládě Národní fronty“) jako ministr unifikací (resp. pro sjednocení zákonů). Autor tohoto článku si nedělá nárok na posuzování historie (po bitvě je také každý generál), nicméně je jednak pravdou, že Prof. Šrobár byl do této vlády zvolen za Stranu Slobody, která na Slovensku oslovovala zejména voliče katolického vyznání, a jednak je také skutečností, že se Šrobár jako ministr pro sjednocení legislativy podílel a byl taktéž politicky odpovědný za nový občanský zákoník, tj. zákon č. 141/1950 Sb. Ústředním motivem tohoto občanského zákoníku byla samozřejmě v té době právní regulace (resp. omezení) majetkových vztahů, a to přestože komise pod vedením akademika Knappa pracoval taktéž s nerealizovaným návrhem občanského zákoníku z roku 1937. Byl poplatný své době, tj. měl zajistit hlavně kontrolu a dohled státu nad téměř veškerým majetkem. Vedle toho ale došlo poprvé v historii našeho státu k unifikaci občanského práva na území celého Československa. Musíme si totiž uvědomit, že až do nabytí účinnosti zmíněného občanského zákoníku z roku 1950 (tzv. středního občanského zákoníku), tj. do 31. 12. 1950, platilo na území Československa tzv. internacionální mezinárodní právo soukromé (jako v případě Anglie a Skotska), kdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se používal ABGB (všeobecný občanský zákoník rakouský) a na území Slovenska se využívalo uherské obyčejové právo, které počalo vznikat někdy až v 11. století!

Dne 4. 11. 2013 došlo k odhalení pamětní desky Prof. MUDr. Vavro Šrobára na vile, kde sídlí Společná realitní a advokátní kancelář JURIS REAL, spol. s r. o. Nad akcí pořádanou při příležitosti 95. výročí vzniku Československa převzali záštitu tehdejší český premiér Jiří Rusnok a jeho slovenský protějšek Robert Fico.

Obrázek č. 7: Přátelé z Kamenice nad Lipou při společném fotu

nase-aktivity-obrazek11-236a28

Obrázek č. 8: JUDr. Tomáš Mádl s J. E., panem Peterem Weissem, velvyslancem Slovenské republiky v ČR 

nase-aktivity-obrazek10-c59c5e

Obrázek č. 9: Šrobárova vila na Vinohradech, dnešní ústředí společnosti JURIS REAL, spol. s r. o.

vila

Vážení čtenáři, již v Úvodu našeho článku jsme konstatovali, že bez legií by ČSR nejspíše nikdy nevznikla, a stejně tak by bez zahraničního odboje nebylo po 2. světové válce možná obnoveno ani Československo. Češi, Moravané a Slezané nejsou národem Josefa Švejka. Román Jaroslava Haška lze v tomto ohledu považovat za velmi nešťastný, a vojáci, kteří bojovali např. v tvrdých podmínkách italských Dolomit (a nejen samozřejmě ti) si takové paušalizované přirovnání se Švejkem určitě nezaslouží. Dokonce ve slavné bitvě u Zborova, která se udála dne 2. července 1917, bojovali Češi proti Čechům (srov. např.: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/442488-bitva-bez-ktere-by-ceskoslovensko-nevzniklo-uplynulo-sto-let-od-zborova.html)!

Tuto aktualitu jsme schválně naplánovali na 11. listopad, tj. na den veteránů. Den veteránů je spíše americký termín, ve Spojeném království je tento den připomínán jako Den příměří. Vždy nejbližší neděle 11. listopadu je pak Dnem vzpomínek. Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států.

Obrázek č. 10: Vlčí mák jako symbol „Dne veteránů“

architecture-plant-f_181104-120139_lac

zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/post-bellum-pamet-naroda-den-veteranu-sbirka-koncert_1811041153_lac, vlastní zpracování, 2018

Oběti první světové války si připomenou také občané České republice v neděli 11. listopadu ve 13:30 hod. Zvony a sirény, budou znít dvě minuty 20 sekund. K rozeznění zvonů vyzvala už 1. listopadu Česká biskupská konference. „Římskokatolická církev v ČR se chce připojit k iniciativě britské ambasády, a letos poprvé si u nás připomenout výročí konce první světové války tím, že se 11. listopadu 2018 ve 13:30 rozezní zvony," uvedla církev na svém webu. Tradice zvonění na připomínku konce války je doma ve Velké Británii, kde se 11. listopadu v 12:30 tamního času (1:30 SEČ) po celé zemi tradičně rozeznívají zvony. I v ČR půjde o ekumenickou iniciativu, do které se zapojí i další církve, které jsou sdružené v Ekumenické radě církví.

Obrázek č. 11: Zapálené svíčky u londýnského Toweru

_104253581_d07c479c-0f0d-4f0e-a3a9-0aabfafde42f

zdroj: Reuters, resp. https://www.bbc.com/news/uk-46159800, vlastní zpracování, 2018

Je velmi symbolické, že si „Den veteránů“ připomínáme v České republice na svátek (sv.) Martina, patrona vojáků, dragounů a jezdců, zbrojířů, ale např. také zajatců, tkalců, chudáků a žebráků. Martin se narodil kolem roku 316 v římské provincii Panonie na území dnešního Maďarska. Dětství prožil v severoitalské Pávii. Zde se setkal s křesťanstvím a zaujal ho život poustevníků, o kterých slýchal. Stal se ale, stejně jako jeho otec, římským vojákem a později i důstojníkem. Žil skromně a vnímal potřeby druhých což dokládá i následující příběh. Když se Martin vracel za velmi chladného večera do vojenského tábora, prosil ho u brány Amiensu (dnešní Francie) spoře oděný žebrák o almužnu. Martin neměl jídlo ani peníze, ale vzal svůj velký důstojnický plášť, rozdělil ho mečem a polovinu dal žebrákovi, aby se zahřál. Podle legendy Martin spatřil příští noc ve snu Ježíše. Ten byl oděn půlkou jeho pláště, a uslyšel, jak Ježíš říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ (analogie s evangeliem sv. Matouše 25,40). Brzy po této události se Martin nechal pokřtít a odešel z armády do Poitiers. Chtěl se více dozvědět o křesťanství a přitahovala ho postava známého biskupa Hilária, který se mu stal učitelem, vzorem a přítelem. Později se stal Martin biskupem v Tours. Lidé si ho vážili pro jeho skromnost, spravedlnost a angažovanost. Během svého života vykonal řadu zázraků a misijních cest. Zemřel nedaleko Tours 8. listopadu 397 při misijní cestě po své diecézi. Pohřeb za účasti mnoha tisíc poutníků se konal 11. listopadu a do dnes je tento den svátkem svatého Martina. Nejčastěji je tento světec znázorňován jako voják na koni dělící se o svůj plášť se žebrákem (více a zdroj na: http://www.kaplani.army.cz/patroni-vojaku).

Obrázek č. 12: Vyobrazení svatého Martina se žebrákem

220px-Wilfred_Thompson_St_Martin_And_The_Beggar

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_z_Tours, vlastní zpracování, 2018

Mgr. Petr Jezdinský