Dr. Tomáš Mádl poskytl interview pro časopis Téma.

Vážení čtenáři, Česká republika je světovou filatelistickou velmocí. Dokonce i raritní dvojice známek modrý a červený mauritius je již třetím rokem v držení nejmenovaného českého miliardáře. Mezi významné tuzemské filatelisty patří i JUDr. Tomáš Mádl, ředitel Společné realitní a advokátní kanceláře JURIS REAL, spol. s r. o., developer, mecenáš umění a sportu a v neposlední řadě i první prezident Pražského klubu prestižní filatelie (Prestige Philately Club Prague).

Se sbírkou „Československo 1918-1938“ vyhrává jedno světové ocenění za druhým. A díky skutečnosti, že vlastní tzv. klasické rarity 19 století, byl v červenci přijat jako první člověk z bývalého východoevropského bloku do Club de Monte Carlo de l´Elite de la Philatélie, to jest do nejprestižnějšího klubu světových sběratelů známek, který má pouze 100 členů, mezi které náleží např. královna Alžběta II. či monacký kníže Albert II.

• Jak se Čech do Club de Monte Carlo (CMC), světové nejprestižnější filatelistické společnosti, vlastně dostane?

Noví členové se přijímají bohužel jen tehdy, když někdo z těch stávajících zemře. V mém případě se jednalo o Erivana Hauba (viz https://en.wikipedia.org/wiki/Erivan_Haub), vlastníka hypermarketů OBI. Jsem tam jediný z východní Evropy a předcházelo tomu šestiměsíční období, kdy si mě různě proklepávali a lustrovali. Jsou hodně nároční, nový žadatel musí splnit náročné podmínky, poněvadž členy klubu jsou britská královna či monacký kníže. Ale na posledních dvou světových výstavách jsem vyhrál velkou zlatou medaili, což je největší ocenění, které může filatelista dostat, a současně jsem získal tři členy klubu jako své podporovatele.

• Druhou velkou zlatou medaili jste získal letos na světové výstavě v Číně. Bylo to v komparaci s loňskou světovou výstavou v Praze těžší tam uspět?

Asijský svět je vůči tomu západnímu nastavený hodně konkurenčně, až nevraživě, takže vyhrát tam je něco naprosto mimořádného. Já jsem Čínu navštívil osobně, neboť se „tak trochu jedná i o politikaření“. Je důležité brát mezinárodní rozhodčí na večeře. To nikdo jiný za vás neudělá.

• Rok před tím jste se stal členem organizačního výboru mezinárodní výstavy Praga 2018 v Praze. V čem se letošní světová výstava ve Wu-chanu lišila?

My jsme v Praze měli na celou výstavu asi 20 milionů korun, kdežto jejich rozpočet pouze na závěrečném předávání cen byl zhruba desetinásobně větší. Pojali to ve velkém. Bylo tam trojnásobně více výstavních rámů, nekonečně mnoho personálu, na každém rohu policista, za každým druhým rohem voják…Tisíce lidí. Hovořilo se o tom, že celá výstava stála 200 milionů dolarů. Byla to megalomanská akce, kterou ale navštívilo minimum turistů a vystavovatelů osobně.

• Podruhé jste uspěl se sbírkou známek z prvorepublikového Československa, jejíž hodnota je odhadována na 100 milionů korun. Jedná se skutečně o tak ohromující sbírku známek, která doslova „Drtí“ světovou konkurenci.

Tyto známky již svět dobyly, já je dal pouze do podoby, která tady nikdy nebyla. Proto ta sbírka nejraritnějších československých známek všech dob vypadá tak nesmírně atraktivně…Musíme si uvědomit, že Československo první republiky hrálo ve světě naprosto odlišnou geopolitickou roli než dnes. Osmdesát procent výroby Rakouska-Uherska probíhalo v českých zemích a byli jsme významná země, i co se týče známkové tvorby. Málokterý stát měl tak velké množství mimořádných umělců, kteří se věnovali tvorbě známek, jako my – Alfonsem Muchou počínaje, před Jindru Schmidta, Maxe Švabinského, až po třeba Jiřího Švengsbíra. Navíc když byla v roce 1926 založena Mezinárodní filatelistická federace FIP, tak měla pouze sedm členů a jedním ze zakladatelů bylo Československo. A nebyla náhoda, že první světová výstava se uskutečnila v roce 1962 v Praze. Od roku 1968 se v Praze koná výstava každých deset let, což je naprosté unikum.

Obrázek č. 1: Gustáv Husák s Lubomírem Štrougalem na výstavě známek v roce 1988

Zdroj. www.google.cz, vlastní zpracování, 2019

• Je pravda, že se kdysi na pražské „Burze“ u Nováků daly zakoupit známky v hodnotě vily na Hanspaulce?

Známky v hodnotě vil se prodávají pořád, akorát to již není na kulečníkových stolech jako tehdy U Nováků. Už v té době tady existovala spousta obchodně šikovných lidí, kteří měli peníze. Hlavně veksláci, politická elita, zelináři a řezníci. Oni neměli za co své peníze utratit. Tak kšeftovali mezi sebou a známky na to byly úplně ideální, poněvadž jsou malé. Ale prvorepublikové známky tady prakticky nebyly, neboť padesát procent nejvzácnějších položek zmizelo v emigračních vlnách především do USA. A protože tady bylo vzácných známek málo, tak byly drahé a nedostupné. V polovině 80. let např. série šesti kusů tzv. „Černých čísel“, což jsou uherské doplatní známky s přetiskem „Pošta Československá 1919“, stála 250 000 korun a za to byla opravdu vila na Hanspaulce. V současné době ta série stojí 300 tisíc, ale rodinný dům již za to nekoupíte…Mimochodem – mám ve své sbírce všechny unikátní čtyřbloky těchto známek.

Obrázek č. 2: Část filatelistického materiálu k výstavě Praga 1988, které se autor osobně zúčastnil.

Zdroj: https://www.praga2018.cz/praga-1988/, vlastní zpracování, 2019

• Jak to bylo se sbírkou známek uneseného Lamberta Krejčíře, otce Radovana Krejčíře? Lambert Krejčíř v roce 2002 zmizel, spekulovalo se, že byl zavražděn, jeho tělo se ale nikdy nenašlo…

Známky z jeho pozůstalosti jsem před jedenácti lety koupil já. To nebylo nic tajného. On vše kupoval veřejně, i když mu je platil většinou jeho syn. Ale byl vášnivý filatelista, že když na aukci zvedl ruku, tak nemělo cenu jít proti němu. Když známku chtěl, tak ji prostě koupil a byl schopen cenu vyhnat z tisíce na deset tisíc korun. Na druhou stranu díku skutečnosti, že neřešil finanční stránku věci, tak shromáždil takovou sbírku, která by jinak byla rozpuštěna v padesáti filatelistických sbírkách. Za nesmyslné částky se udržela pohromadě, nicméně já jsem ji zakoupil již za rozumné peníze. A poněvadž jsem takto skoupil několik velkých sbírek a sám jsem měl velmi dobré portfolio, tak jsem zhruba po dvaceti letech snažení vytvořil něco mimořádného, co tu v České republice do té doby nikdy neexistovalo.

Obrázek č. 3: Poslední stránka v časopise Téma s JUDr. Tomášem Mádlem

Zdroj: https://www.ppcp.cz/category/pcpp-v-mediich/, vlastní zpracování, 2019

Více (v nezkrácené a originální verzi) se můžete dočíst v zakoupeném časopisu Téma či na: https://www.ppcp.cz/category/pcpp-v-mediich/.

 

V Praze dne 23. srpna 2019

Mgr. Petr Jezdinský