Jak je na tom český venkov v roce 2018?

2.5.2018

To je právě otázka, na kterou se budeme v dnešní aktualitě snažit odpovědět, a to jak ze sociologického, tak i především zemědělského pohledu či hlediska. Přeci jenom jsou zemědělské pozemky realitní komoditou, se kterou velmi čile přicházíme do styku.

Za posledních sto let ubyla více než třetina zemědělské půdy v tuzemsku. Je méně polí s bramborami a cukrovou řepou, naopak je více pšenice nebo řepky, uvedl v tiskové zprávě Český statistický úřad (ČSÚ). Zatímco v roce 1918 hospodařily zemědělské podniky na 5,1 milionech hektarů, loni šlo o 3,5 milionu hektarů.

Zemědělci stále vysévají převážně obiloviny. Dnes na polích dominuje pšenice. Před sto lety ale převládalo žito a v hojnější míře se pěstoval také oves. Navzdory tomu, že se osevní plocha obilovin v průběhu času snížila o třetinu, sklizeň několikanásobně vzrostla - z 2,3 mil. tun v roce 1920 na loňských 7,5 mil. tun. Nejvýrazněji se zvýšila sklizeň pšenice, kukuřice a ječmene.

Proti dobám první republiky se o 98,5 procenta zvětšila osevní plocha řepky. Za poslední století ubyly počty skotu, koní a koz, ale také pracovníků v zemědělství.

Zatímco zemědělsky obhospodařované půdy ubývá, dřeva v lesích přibývá. Jak již dříve uvedl ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHUL) v Brandýse nad Labem Jaromír Vašíček, v současnosti je zalesněno 34 procent plochy republiky, přičemž od roku 1990 kromě let 2006 a 2007 po likvidaci škod po orkánu Kyril byl vždy vyšší přírůstek lesa než těžba. Proti období první republiky vzrostla hmota stromů na dvojnásobek.

Nicméně na venkově neubývá pouze zemědělská půda nebo prodejny, nýbrž zejména lidé, jak si např. všímá Jiří Vavroň z deníku Právo.

„Jenom lesy ale český venkov a život v něm nezachrání. Podle předsedkyně Spolku pro obnovu venkova a poslankyně ODS Veroniky Vrecionové nastává doba, udělat pro záchranu české vesnice něco konkrétního. Až dvěma tisícům z nich hrozí postupně zánik, protože jim ubývají obyvatelé. Pokud se v obci zavře obchod, zkrachuje možná i v důsledku zákazu kouření hospoda, skončí pošta a škola, pak logicky začnou mizet obyvatelé a vytratí se spolkový život, upozorňují experti. Kde není práce a infrastruktura, nenajdete ani mladé lidi, zejména pak ty s vysokoškolským vzděláním. A odkud odcházejí lidé, tam se neuživí ani drobní podnikatelé. V malých obcích ukončilo loni činnost 1 082 venkovských prodejen. Trend zanikání malých obchodů tak zrychlil tempo, uvedla Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) s odkazem na výsledky šetření společnosti AC Nielsen. Některé kraje, například Vysočina, reagují na úbytek malých obchodů grantovými programy na podporu venkovských prodejen. Plzeňský kraj vyhlásil nový dotační titul na zachování prodejen v malých obcích. Zavádění elektronických receptů zase v odlehlejších místech odrazuje starší lékaře, aby pokračovali ve svých ordinacích. Za optimální nelze v Česku označit ani veřejnou dopravu mezi obcemi. Pro toho, kdo nemá auto nebo nemůže využít pomoci příbuzných, se tak stává neřešitelným problémem dostat se k lékaři ve spádové obci či v nejbližším městě. Udržení života na české vesnici vyžaduje komplex opatření. Podle Vrecionové sem patří doprava, podpora drobného podnikání, řemesel a malých farem s regionálními specialitami, rozvoj turistického ruchu, zavádění a dostupnost rychlého internetu, prostě vše, co pomáhá vytvářet nová pracovní místa pro lidi s kvalifikací. „Malé farmy, které hospodaří na pouhých 30 procentech půdy, dnes zaměstnávají 60 procent zaměstnanců v zemědělství. Velké zemědělské firmy si na práci často najímají zahraniční pracovníky,“ upozorňuje Vrecionová. „Vedle nabídky práce může být motivací pro mladé lidi i nabídka cenově dostupných pozemků a pomoc při výstavbě vlastního domku. Malým zemědělcům a podnikatelům na vesnici by pomohly i odklady splátek úvěrů, bezúročné půjčky,“ upozorňuje bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (zdroj a více na: https://www.novinky.cz/ekonomika/469827-cesky-venkov-skomira-ubyva-puda-a-zanikaji-male-prodejny.html).

Tento problém se netýká přitom jen nížin či podhorských oblastí, ale i českých hor! K tomuto problému problému uvádí velmi zajímavé pojednání Michaela Rambousková.

Celá jedna generace horalů odešla v minulých letech z Pece pod Sněžkou. V minulosti nebyla na horách práce, nyní v oblíbených lyžařských a turistických střediscích chybí dostupné bydlení. Nové byty, které v obcích rostou, totiž slouží ke krátkodobým pronájmům a bydlení v nich je pro místní nedosažitelné. Horská obec, jež v několika posledních letech zažívá velký turistický boom, proto začala hledat řešení, jak zde mladé horaly udržet. Tím řešením má být dvacítka bytů, které obec za nekomerční cenu nabídne místním, a to především mladým lidem a rodinám. Pec pod Sněžkou spolu s vedlejší Velkou Úpou má zhruba 600 stálých obyvatel, v posledních letech jich však desítky odešly za prací i dostupnějším bydlením. „Odcházejí především do Prahy,” říká starosta Pece Alan Tomášek (ODS, SNK Sněžka), který nyní přišel s nápadem, jak odliv mladých z horského střediska zastavit. Celý problém má podle něj dvě roviny. Tou první byla v minulosti práce, která byla na horách jen v zimní sezoně, a řada lidí se v průběhu celého roku nemohla uživit. „To už se postupně ustálilo. Díky nové výstavbě tady vznikla řada pracovních míst v obchodech, servisech, ubytovacích zařízeních, která fungují celoročně. V posledních dvou třech letech nemáme s návštěvností po celý rok problémy. Teď však musíme vyřešit bytový problém lidí, již tady žijí a pracují,” vysvětluje Tomášek (zdroj a více na: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/krkonose-se-vylidnuji-mladi-nemaji-kde-bydlet-pec-pod-snezkou-maji-zachranit-obecni-byty-45892?dop-ab-variant=&seq-no=1&source=hp).

Mgr. Petr Jezdinský