Malá horizontální komparace atributů exekučního řízení v Evropě
Vážení klienti, milí čtenáři, společnost JURIS REAL, spol. s r. o. se ve své realitní činnosti dlouhodobě a úspěšně věnuje výkupům exekučně zatížených nemovitostí. Proto je logické, že nás zajímá i právní úprava exekutorského práva v evropských státech. V dnešní aktualitě jsme si proto dovolili učinit malou komparaci evropských exekučních systémů. Článek jsme pro lepší přehlednost rozdělili do několika problémů, resp. otázek a odpovědí.
Problém č. 1: Státní vs. privátní soudní exekutoři a možnost výběru exekutora
Ve většině evropských zemí si svého soudního exekutora vybírá věřitel, s exempcí (výjimkou) Dánska, Finska, Chorvatska, Itálie, Maďarska Německa, Rakouska, Slovenska, Švédska a Švýcarska. Věřitel tuto možnost volby nemá v zemích, kde jsou exekutoři státními zaměstnanci, snad pouze s výjimkou Irska. Tam přesto, že exekutoři zůstávají zaměstnanci státu, je exekutor pro dané řízení jmenován na základě návrhu věřitele. Podle mínění Komise pro efektivitu justice (CEPEJ) Rady Evropy mají členské státy, v nichž jsou exekutoři soukromými podnikateli, zajistit jejich volnou soutěž. V Evropě jsou pouze dva státy, kde jsou exekutoři soukromými podnikateli, přesto zde neexistuje volná soutěž a případy jsou přidělovány podle pořadníků. Jsou jimi Maďarsko a Slovensko.
Obrázek: Mapa ohledně možnosti výběru (či volby) soudních exekutorů na návrh věřitele (oprávněného)
Zdroj: https://www.ceska-justice.cz/2020/04/exekuce-prehledne-se-vymahaji-dluhy-evrope/, vlastní zpracování, 2021
Problém č. 2: Zásada teritoriality (místní příslušnosti) a koncentrace
Podporu Exekutorské komory České republiky má pirátský návrh novely, podle níž by byly exekuční věci přidělovány okresními soudy v rámci krajů. Avšak Česká advokátní komora upozorňuje na skutečnost, že exekutoři nejsou orgánem veřejné moci, a omezení místní příslušnosti tedy nepřichází vůbec v úvahu.
V ostatních zemích Evropy tam, kde jsou exekutoři státními úředníky, se většinou uplatňuje zásada teritoriality. V některých zemích ale dochází k postupnému rozšíření územní působnosti, např. v Belgii a ve Francii. Právě ve Francii mohou vybrané úkony exekutoři provádět celostátně. K celostátní působnosti postupně přešly rovněž Nizozemí a Portugalsko.
Ministerstvem spravedlnosti navrhovaná novela zavádějící princip sněhuláka (tedy že by se veškeré exekuce vedené proti jednomu dlužníkovi měli soustředit u jediného exekutora) se může podle Exekutorské komory České republiky dostat do rozporu s ústavním pořádkem. Důvodem je, že v případě přijetí tohoto modelu budou nejen dlužník (povinný), nýbrž i věřitel (oprávněný), odňati svému zákonnému soudci.
Pozitivem soudobého „českého“ systému je kromě vysoké motivace soudních exekutorů, a tím i vysoké úspěšnosti jejich činnosti, také skutečnost, že nevyžaduje výdaje ze státního rozpočtu.
Právní a ekonomické analýzy provedené Ministerstvem spravedlnosti a Vysokou školou ekonomickou současně dokládají, že by zavedení teritoriality vedlo k významnému poklesu vymahatelnosti práva. Prvním důvodem je skutečnost, že mezi jednotlivými exekutorskými úřady panují velké rozdíly, a to jak v otázce jejich vybavení a používaných postupů, kdy některé úřady např. vůbec nevykonávají mobiliární exekuce, tak i kvality a efektivity jejich práce. Vzhledem k tomu, že by si věřitelé nově nemohli vybrat exekutora dle svého vlastního uvážení či předchozích zkušeností a nové případy by byly mezi exekutory rovnoměrně rozdělovány podle centrálního pořadníku, připadl by nově větší objem případů i na méně připravené a méně úspěšné úřady.
Problém č. 3: Finanční náklady exekučního řízení
Dlužníci (povinní) by rádi docílili snížení nákladů exekučního řízení, ačkoliv již v roce 2017 došlo ke snížení odměn exekutorů z minimální částky 3.000 korun na 2.000 korun. Sami exekutoři uvádějí, že při provádění exekucí pro bagatelní částky se mohou snadno dostat do ztráty, už jen s ohledem na vynaložený čas a výši mzdových nákladů.
S ohledem na volnou soutěž exekutorů, která aktuálně platí v České republice, řada soudních exekutorů nepožaduje od věřitele (oprávněného) zálohu na náklady exekuce. Návrh resortu spravedlnosti počítá se zavedením povinné zálohy. Věřitel by si tak musel dopředu rozmyslet, zda se exekuční řízení vyplatí.
Zavedením místní příslušnosti exekutorů by mělo podle příznivců tohoto modelu dojít k dalšímu omezení nákladů exekučního řízení. Mnoho dlužníků se však reálně zdržuje mimo místo svého trvalého bydliště. Exekutoři také nárokují cestovní výdaje v rámci paušálu, přičemž nadlimitní náklady jsou zastropovány. Je tedy otázkou, zda by zavedení místní příslušnosti mělo na výši nákladů pozitivní vliv.
Ve většině evropských zemí také hradí náklady exekuce dlužník, až na některé výjimky, např. v případě, že se v exekuci nepodaří nic vymoci, část nákladů nese také věřitel. Věřiteli jdou veškeré náklady exekuce k tíži v Řecku. Obdobná úprava přitom platí už jen v Srbsku.
Ve Švýcarsku exekutoři jako státní zaměstnanci odpovídají jednotlivým kantonům. Z dat České asociace věřitelů přitom vyplývá, že při exekuci na částku ve výši přibližně 50 EUR se mohou náklady pohybovat mezi 100 a 250 CHF, a tak se exekuce navzdory územní působnosti a skutečnosti, že jsou exekutoři státními zaměstnanci, dlužníkovi pořádně prodraží.
Např. v sousedním Německu, kde exekutoři pracují jako státní úředníci, pobírá každý z více než 750 exekutorů státní plat v průměrné výši 3 500 EUR měsíčně a stát dále vynakládá asi 50 000 EUR ročně na chod jeho kanceláře. To představuje roční výdaje státu ve výši přesahující 1,75 miliardy Kč.
Odborné zdroje:
https://www.cesivpravu.cz/exekuce-v-cesku-a-evrope,
https://www.ceska-justice.cz/2020/04/exekuce-prehledne-se-vymahaji-dluhy-evrope/.
Mgr. Petr Jezdinský (s využitím výše uvedených zdrojů)