Registr spotřebitelů zůstane beze změny.

13.12.2020

Vážení klienti, milí čtenáři, Ústavní soud (ÚS) v Brně v listopadu zamítl návrh na zrušení části právní úpravy registru spotřebitelů v zákoně o ochraně spotřebitele (pozn. zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše zmíněný právní předpis na ochranu spotřebitele umožňuje, aby se např. poskytovatelé úvěrů, operátoři nebo distributoři energií prostřednictvím sdílené databáze vzájemně informovali o závazcích a platební morálce klientů. Potřebné osobní údaje mohou zpracovávat bez souhlasu spotřebitelů.

Právní úprava totiž podle ústavních soudců obsahuje dostatečné záruky proti nepřiměřenému šíření osobních údajů. Zásah do práva spotřebitelů na soukromí a informační sebeurčení je vyvažován silným veřejným zájmem na tom, aby se lidé nepředlužovali. V nálezu, který zpřístupnil na svém webu, Ústavní soud (dále jen „ÚS“) poukázal rovněž na oprávněné zájmy podnikatelů nabízejících finanční služby.

Obrázek č. 1: Budova Ústavní soudu při pohledu od bývalé budovy Lékařské fakulty Masarykovy univerzity

csm_Pohled_na_Ustavni_soud_z_Jostovy_ulice_cf16c3201b

Zdroj: https://www.usoud.cz/galerie, vlastní zpracování, 2020

Obrázek č. 2: Plénum Ústavního soudu

csm_plenumUS3_0cf2ed0b14

Zdroj: https://www.usoud.cz/galerie, vlastní zpracování, 2020

Obrázek č. 3: Interiér Ústavního soudu

csm_Pohled_do_snemovny_z_vychodni_galerie_ad88b603bb

Zdroj: https://www.usoud.cz/galerie, vlastní zpracování, 2020

První návrh na zrušení části zákona podal Městský soud v Praze. Navrhoval škrtnout větu, podle které „pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není nutné souhlasu spotřebitele“. Podle městského soudu jde o zásah do práva na ochranu soukromí. „Přestože jde o oblast citlivou a zásahy do základních práv je třeba vnímat jako závažné, dospěl ÚS k závěru, že v posuzované věci je napadená úprava vhodná, potřebná i přiměřená a sleduje legitimní a v moderní společnosti důležitý cíl,“ píše se v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka. Případné nedodržování podmínek a neoprávněné zacházení s osobními údaji mají podle ÚS kontrolovat a postihovat příslušné státní orgány.

Skupina senátorů se navíc domáhala též zrušení další části zákona, jež stanovuje, že podobné registry může provozovat jen právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání. Příkladem z aplikační praxe je zájmové sdružení právnických osob Solus. Podle ÚS jde o vhodnější úpravu, než kdyby registr vedli sami prodávající, kteří v dané oblasti podnikají. Podle Městského soudu v Praze zákon neobstojí v „testu nezbytnosti“. Podnikatelé totiž mohou bonitu klientů ověřovat i jinak, např. na základě informací, které jim poskytnou sami spotřebitelé, případně pak z insolvenčního rejstříku. Sdílené databáze by měly podle návrhu městského soudu fungovat pouze na podkladě klientských souhlasů se zpracováním údajů. „Možnost, že v některých případech budou poskytnuty služby spotřebiteli, jenž následně nebude schopen splnit svůj dluh, musí být součástí podnikatelského rizika a nelze jí nikdy bezezbytku předejít,“ stálo v návrhu městského soudu.

Ústavní soud se problematikou zabýval od roku 2017, při rozhodování byl jednotný, odlišné stanovisko (votum separátům), ovšem jen k odůvodnění (tzv. konkurenci), uplatnil Jiří Zemánek. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/17 vyhlášený dne 11. listopadu 2020 naleznete ZDE.

 

Mgr. Petr Jezdinský (s využitím webů ÚS, advokátního deníku, ČTK a ČT 24)