Společnost JURIS REAL Dražby, a. s. nabízí v aukci obraz Kompozice slavného autora Endre Nemese.

Vážení a milí klienti, v aukční a dražební síni www.jrdrazby.cz nabízíme v současné době dílo Kompozice proslulého umělce Endre Nemese. Aukce se koná dne 30. listopadu 2021 od 13:00 hod. Soudní znalec PhDr. Petr Pavliňák potvrdil ve svém znaleckém posudku jednak pravost obrazu a jednak ohodnotil výtvor Endre Nemese na 110.000,- Kč.

Endre Nemes, narozen jako Endre Nágel (10. listopadu 1909 Pécsvárad, Maďarsko – 22. září 1985 Stockholm, Švédsko), byl malíř, grafik, scénograf a pedagog. V mládí žil na Slovensku. Ve 30. letech studoval a žil v Praze a za druhé světové války nalezl azyl v neutrálním Švédsku, kde pak strávil většinu života. Endre Nágel se totiž narodil do židovské rodiny maďarského státního úředníka jako prostřední ze tří bratrů. Rodina se krátce nato přestěhovala do Levoče a později do Spišské Nové Vsi, kde Endre navštěvoval školu. Gymnázium dokončil v Budapešti a odešel do Vídně s úmyslem studovat filozofii. Po několika měsících se vrátil na Slovensko, přijal umělecké jméno Nemes, koncipoval básně a pracoval jako žurnalista.

V letech 1928–1930 se v Praze živil jako karikaturista a 1930–1935 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru Williho Nowaka a působil jako výtvarný kritik deníku Magyar Ujság. Na akademii byl přijat bez nutnosti absolvovat tři přípravné ročníky, tolik byl totiž nadaný! K jeho přátelům patřili členové Skupiny 42, F. Gross, F. Hudeček a V. Bartovský, malíř a dramatik Peter Weiss, slovenští malíři Cyprián Majerník a Koloman Sokol a fotograf Tibor Honty. V roce 1933 obdržel Nemes cenu Akademie, která zahrnovala stipendijní pobyt v Paříži. V roce 1936 vystavoval poprvé samostatně v galerii Hugo Feigla a stal se členem Umělecké besedy. Vystavoval též s Prager Secession. Moderní galerie odkoupila jeho obraz Hodina hudby.

Roku 1938 Endre emigroval do Finska, stal se učitelem na malířské škole v Helsinkách a zúčastnil se zde dvou kolektivních výstav. První samostatnou výstavu po emigraci měl v Oslu. Roku 1940, tj. za první sovětsko-finské války, byl však z Finska vypovězen, přechodně pobýval ve Švédsku a nakonec dostal azyl v Norsku těsně před německou invazí. Vstoupil do norské armády jako dobrovolník a po porážce Norů uprchl do Švédska.

V roce 1941 samostatně vystavoval ve Stockholmu a Malmö a sběratel Herman Gotthardt zakoupil asi patnáct jeho obrazů. Byl zakládajícím členem surrealistické skupiny Minotaur a iniciátorem sdružení Umělci v exilu, se kterým za války vystavoval. Roku 1947 byl spoluzakladatelem časopisu Prisma a byl rovněž jmenován ředitelem a pedagogem Valands Konstskola – kreslířské a malířské školy muzea v Göteborgu, kterou modernizoval a reorganizoval. Roku 1948 získal švédské státní občanství.

Umělecká škola „Valands Konstskola“ byla přizvána na Světovou výstavu akademií výtvarných umění v Miláně (1953). Absolventem Nemesovy školy byl např. malíř Acke Oldenburg (bratranec sochaře Claese Oldenburga). Nemes byl zakládajícím členem sdružení výtvarníků Skupina 54 v Göteborgu, vystavoval samostatně ve Filadelfii (1954).

Roku 1955 Nemes ukončil pedagogické působení ve Valandu, přestěhoval se do Stockholmu a věnoval se volné tvorbě. Roku 1959 byl pozván na Documenta II do Kasselu. V roce 1965 obdržel státní tvůrčí stipendium a výroční státní cenu za uměleckou tvorbu a byl jmenován členem Švédské Královské akademie pro svobodná umění. Profesorem byl jmenován roku 1968. V 60. letech 20. století, to jest v době relativního politického uvolnění v ČSSR a v sovětském bloku měl dokonce retrospektivní výstavy v pražském Mánesu, brněnském Domě umění a Slovenské národní galerii, stejně jako ale i v Helsinkách, Oslu, Lyngby, Kodani, Lundu a Stockholmu, roku 1971 v Brně a Ostravě, 1972 ve Stockholmu. Navštívil Prahu a Bratislavu (1966), roku 1968 USA a Kanadu a roku 1972 Izrael. Roku 1973 cestoval do Maďarska a 1974 do SRN a Nizozemska, 1978 do Jugoslávie, Maďarska a Československa. Umění a kultura totiž svět spojuje.

Obrázek: Obraz - Kompozice

Zdroj: https://www.jrdrazby.cz/index.php?a=s&aa=d&c1=1&i=3422, vlastní zpracování, 2021

Životopisné dokumenty o Endre Nemesovi natočila švédská (1972, 1980) a maďarská televize (1982). Význačný český a světový jaderný fyzik František Janouch – rodák z Lysé nad Labem - s ním v roce 1982 natočil celkem 24 devadesátiminutových rozhovorů, které ještě za svého života Endre Nemes pomohl přepsat a opravit. Kniha nazvaná Pod příkrovem času vyšla s podporou Nadace Charty 77 v Praze roku 2003. Roku 1981 spolupracoval Nemes v Budapešti a Pécsi na jednání a přípravě velké výstavy maďarského umění 1905–1980, která pak byla představena v Göteborgu a Malmö. Roku 1984 bylo otevřeno muzeum Endre Nemese v Pécsi. Národní galerii v Praze odkázal patnáct svých děl. Endre Nemes zemřel ve Stockholmu 22. září 1985 ve věku 75 let.

 

V Praze dne 2. listopadu 2021

Mgr. Petr Jezdinský (za použití webů www.jrdrazby.cz, sophistica, české mutace wikipedie a databazeknih.cz)