Vyprávění o Pražském Jezulátku
Vážení a milí čtenáři, kolegové z realitní, dražební a developerské branže, i tento rok již tradičně stojíme před napsáním letošní poslední aktuality na web skupiny JURIS REAL. Jedná se bohužel o rok, který opětovně poznamenal životy našich spoluobčanů, ať už jde o některé (pozn. nikoliv však všechny) důsledky spojené s válečným konfliktem na Ukrajině v podobě nebývale vysoké míry inflace, zvýšení cen energií, vzestupu cen stavebních materiálů, resp. nedostupnosti hypoték, a s tím spojenou nedosažitelnost rezidenčních nemovitostí a zvyšování nájemného. Z tohoto důvodu letos velmi symbolicky před Vánoci navštívíme Pražské Jezulátko v chrámu Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně v Praze, které spojuje celý katolický svět, stejně jako se snažila celá naše země při svém historicky druhém předsednictvím v Radě Evropské unie sjednotit demokraticky smýšlející státy Evropy (pozn. nikoliv jen země EU).
Kostel Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského s přilehlým klášterem bosých karmelitánů se nachází v Praze 1 pod Petřínem v Karmelitské ulici na Malé Straně. Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný mobiliář pocházející většinou ze 17. století.
Obrázek č. 1: Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského – pohled z Letné
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%Besk%C3%A9_Jezul%C3%A1tko, vlastní zpracování, 2022
Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena pravděpodobně kolem poloviny 16. století. Legenda vypráví, že se Ježíš ve své dětské podobě zázračně ukázal jistému mnichovi, který na základě jeho podoby tuto sošku vymodeloval. Podle další legendy vlastnila sošku sv. Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy. Avšak tyto legendy se zřejmě nezakládají na skutečné události.
Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena pravděpodobně kolem poloviny 16. století. Legenda vypráví, že se Ježíš ve své dětské podobě zázračně ukázal jistému mnichovi, který na základě jeho podoby tuto sošku vymodeloval. Podle další legendy vlastnila sošku sv. Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy. Avšak tyto legendy se zřejmě nezakládají na skutečné události.
Do kláštera karmelitánů se soška dostala v roce 1628, kdy ji se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“ karmelitánům věnovala ovdověla Polyxena z Lobkovic. Polyxena sošku obdržela a přivezla do Prahy roku 1603 ke svému druhému sňatku jako svatební dar od své matky španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dámy španělské královny. Soška byla zprvu uctívána v kapli Lobkovického paláce na Pražském hradě. Sošce začala být brzy po darování u karmelitánů přisuzována zázračná moc, neboť císař Ferdinand II. krátce nato nařídil, aby Česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala mnichy potravinami z královských důchodů. Do kostela, v němž je soška Jezulátka vystavena, začalo proudit mnoho prosebníků, včetně významných šlechticů císařova dvora, jako např. generál, don Baltasar Marradas i Vich. V roce 1648 její přítomnost v chrámě klášter zachránila od drancování švédskými vojáky, neboť v něm byl zřízen vojenský lazaret.
Úctu nejprve šířil karmelitánský řád. Téměř do každého jeho kláštera putovala kopie milostné sošky. Od poloviny 18. století se uctívání Pražského Jezulátka začalo šířit ve všech zemích bývalé rakouské říše. Druhá vlna úcty se zvedla na přelomu 19.-20. století a rozšířila se po celém světě. Nejvíce se ujala ve Španělsku, kde má Jezulátko svůj původ. Španělé a Portugalci převezli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky. Díky misionářům a evropským přistěhovalcům Jezulátko znají i v Indii, Číně, na Filipínách a v Severní Americe. V současné době je nejvíce uctíváno ve španělsky mluvících zemích. Ze všech koutů světa přicházejí zprávy o zázračných vyslyšeních.
Soška je vysoká 47 centimetrů, je dřevěná s povrchem vymodelovaným z barevného vosku. Pod voskem prosvítá plátno. Představuje dítě Ježíše ve věku 4-5 let. Tvářička má zvláštní výraz, který nedokáže žádná kopie přesně napodobit. V obličeji a kudrnatých vlasech, které měly původně tmavé zbarvení, lze pozorovat maurské rysy, což odpovídá španělskému původu sošky. Ježíšek je oblečený do dlouhé košilky, pod níž jsou vidět bosé nožky. Pravicí Ježíšek žehná, zatímco v levici drží symbol vlády nad světem – říšské jablko završené křížem. Dlaň má ve středu otvor, do kterého se jablko připevňuje. Soška se obléká do královských rouch, v minulosti byla zdobena vzácnými šperky, které pocházely z darů věřících. Nejcennějším klenotem byla v současnosti ztracená kopie řádu Zlatého rouna. Hlavu Jezulátka zdobí historická korunka. Korunka se nenasazuje přímo na sošku, je připevněna samostatně těsně nad Jezulátkem.
Jezulátko oblékají sestry karmelitky Dítěte Ježíše do královských šatů, jejichž liturgická barva (fialová, bílá, zelená, červená) se střídá podle období církevního roku a další podle církevních slavností a svátků. Bílá alba a královský oděv připomínají na jedné straně bezbrannost Božího dítěte, na druhé straně pak Ježíšův královský titul a božskou všemohoucnost.
Obrázek č. 2: Jezulátko bez šatů
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%Besk%C3%A9_Jezul%C3%A1tko, vlastní zpracování, 2022
Obrázek č. 3: Soška v šatičkách
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%Besk%C3%A9_Jezul%C3%A1tko, vlastní zpracování, 2022
Prameny:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%Besk%C3%A9_Jezul%C3%A1tko;
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/prazske-jezulatko-v-kostele-panny-marie-vitezne;
https://www.pragjesu.cz/historie-a-ucta/;
https://www.pragjesu.cz/vzhled-sosky/.
Mgr. Petr Jezdinský